ROMAN KOŠŤÁK:

Po loňském nezdaru (vzdal jsem na 37 km ve velkých křečích) jsem se znovu přihlásil na Pražskou stovku. Startujeme 09.12.2016 ve 23:10 ze Spáleného Poříčí.

Dohoda na startu s kamarádem Davidem Pecinou zní : začneme zlehka, pak se uvidí – hlavně doběhnout do cíle J

Běžíme v první skupině asi 10-15 lidí. Na 16,5 km na krásně zledovatělé silnici padám a přisedávám si koleno (hrozná bolest – říkám si : „To snad není možné?!?“ Začínám si ulevovat a pomalu to začíná odnášet kyčel. Na první čipovce se ocitáme s Davidem na čele (nechtěně, čelo v mlze stálo a hledalo cestu). Od 25 km začínám ztrácet (začíná krize, která nakonec skončila až na 45 km).

V Nepomuku (39,3 km) 10. Místo, 15 minut ztráta na čelo závodu. Stoupání z Nepomuku jdu (stále v krizi). Na 45 km se ale vše mění, začíná se mi běžet lehčeji a to i proto, že jsem 3x navštívil lesní záchod J (od středečního večera mám střevní potíže).

Před Jíncema ztrácím Davida a zpráva po kontrole v Jíncích říká , David to zabalil.

Začínám předbíhat kluky co byli přede mnou a v Jíncích (67,5 km) se ocitám na 5. místě se ztrátou 27 minut na vedoucí dvojici. Potkávám tam Tomáše Štveráka a Jirku Valeše – na nic nečekám a vyrážím s nima. S Jirkou se trháme Tomášovi a začínáme navyšovat náskok. Malá chybička se vloudila (zakecání) a najednou 2,5 km sekera a propad za Tomáše i Reného Mráze.

Trasa se začíná měnit a je stále hezčí, než jaká byla do Jínců. Hlavně je to tím, že už je světlo a běží se lépe.

Pod Pískem dobíháme Reného a nálada se zlepšuje, protože na vracečce potkáváme Tomáše a máme na něj cca 7 minut. Cestou do Malého Chlumce (89,7 km) trháme Jirku a s Reném běžíme na čipovku.

Tam odčipuju a rychle mizím, ať běžím sám. Důležité bylo, že se ztráta na čelo zastavila na 26 minutách. Při stoupání na Charvát předbíhám Tomáše a hned se mu snažím trhnout, což se i povedlo. Na další čipovce ve Lhotce (108 km), 3. místo, ztráta stále 26 minut. Hlavní je, že nenarůstá. Tahle část až do cíle je nádherná, i když hodně úseků lezu skoro po čtyřech !!!

Roman Košták na Babce

Při seběhu k Babce najednou vidím Petra Héneka a ten mi oznamuje – KONČÍM – velké křeče. Ptám se, jestli něco potřebuje – hlásí, že má vše zařízeno. Pak přišlo to hlavní – na vrcholu Babka mi fotograf oznamuje, že na Zdeňka Hrušku ztrácím jen 10 minut. To se potvrzuje i na čipovce v Jílovišti (129,4 km). Najednou mám novou krev v žilách a začínám trošičku zrychlovat. Přichází legendární „Nazaret“ a musím říct – neustálé přeskakování potoka a ten závěrečný krpál tomu dává za pravdu.

Park Královka – nevidím žádné značení a ještě se mi kousla navigace L Začínám se stresovat. Zkouším navigaci v telefonu – ta se po 2 minutách chytá a já nacházím cestu. Velká škoda – protože poslední info o Zdeňkovi říkalo ztrátu 8 minut.

Na Nickerleho vyhlídku makám jako blázen. Další Inko hlásí už jen 4 minuty na Zdendu. Letím jako smyslů zbavený a přichází chyba a já běžím po jiných reflexích (v cíli se od Olafa dovídám, že tam jsou značeny i jiné trasy). Byly to 2 km navíc a já se smiřuji s druhým místem. Z tempa ale nepolevuji – CO KDYBY ?!?

Poslední Info od mé Kačenky mi říká – JSI PRVNÍ, takže Zdeněk taky zakufroval. Do cíle už neběžím, ale snad letím. Už vidím rozsvícenou školu a slyším fandit – spíše křičet Kačenku a Davida.

Roman Košťák těsně po doběhu k cílovému čipu.

A už je to tady – vítá mě Olaf a já jsem v cíli. Jsem neuvěřitelně ŠŤASTNÝ. Vyhrál jsem závod, který dříve ovládli Zemaník, Brunner a jiné hvězdy.

Nakonec to dalo 159,5 km, 5.200 m +, v čase 18:23:54.

Na závěr děkuji partě okolo Olafa za krásný závod a nezapomenutelný zážitek.