dalkovepochody.cz
INFORMAČNÍ SERVIS DÁLKOVÝCH POCHODŮ - OLAFPLAZ
 
 KONTAKT
          PRAŽSKÁ STOVKA

             TÝNIŠŤSKÉ ŠLÁPOTY
  

20 let

1991-2011
46. KRAKONOŠOVA STOVKA


foto harrachov.cz
Krakonoš




foto hory 200
čelo závodu po startu




oto wikipedia
Sněžka




foto ddmvrchlabi.cz
CÍL Krakonošovy stovky



Olaf Čihák | 23.05.2012 |

V pátek 15.06.2012 se ve Vrchlabí sejdou opět příznivci horského extrémního běhu a horských dálkových pochodů. Koná se tam totiž již 46. ročník nejstaršího horského 100 km dálkového pochodu a 100 km dálkového běhu ve střední Evropě Krakonšova stovka

Pokud máte zájem poznat celé Krkonoše za jeden den, tak zde budete mít nelepší příležitost. Protože je K100 zařazena jako kvalifikační závod na Ultra-Trail du Mont Blanc (jeden z nejobtížnějších horských ultramaratonů na světě) , schází se zde mimo turistů dálkoplazů i řada kvalitních českých a zahraničních horských trailových běžců. Přesto se zatím nikomu nepodařilo překonat letitý rekord Zdeňka Křivůnka z roku 1984. Ten činí neuvěřitelných 10 hodin 45 minut. Tomuto rekordu se nejvíce přiblížili Leoš Havel a Ivo Farský. Ti zdolali K100 v roce 1998 za 11:08. Nutno ovšem podotknout že trasa byla před pěti lety mírně změněna. Prodloužením k polskému ledovcovému jezeru Maly Staw se K100 stala ještě náročnější. Ale kdo ví, třeba se to letos někomu povede.

Přihlásit se je možné do čtvrtka 31.5. předem na internetu. Pořadatelé upozorňují: Vzhledem k velkému zájmu o trasu K 100, nebude letos možné
dodatečné přihlašování na trasu K 100 na místě startu
!
K dnešnímu dni se již registrovalo téměř čtyři sta zájemců s celé Evropy.

Start hlavní tratě na 100 km s převýšením necelých 4000 metrů je stanoven na 21 hodinu. Celý peleton stovkařů tradičně odstartuje sám pán zdejších hor "Krakonoš"!

Zatímco start leží ve výšce 470 m, první kontrola po šesti kilometrech na Předním Žalém je již v 1018 metrech nad mořem. Proto hned od prvních kroků od startu se všichni zakousneme do jednoho těch větších stoupání na celé stovce. Nejprve asfaltkou na Křížatky. Po té již strmou kamenitou pěšinou kolmo na vrstevnice k rozhledně na vrcholu. Cestou se postupně setmí a tak začneme rozsvěcet čelovky. Kopec dá všem zabrat. I ti nejlepší borci na čele závodu, zde půjdou raději pouze svižnou chůzí. Je rozumné šetřit síly na další dlouhé kilometry. Nahoře už na nás bude čekat první kontrolní stanoviště a občerstvovačka. Startovní pole zde ještě není roztažené. Vzniká zde tedy tradičně dlouhá fronta. Ovšem nějaká ta minuta zdržení je u takto dlouhého závodu naprosto nepodstatná.

Odtud to bude 11 km příjemně zvlněné hřebenovky až do horského střediska Horní Mísečky. Zde má smysl se teprve trochu rozeběhnout. Cestou je ještě možnost se zastavit na krátké občerstvení (třeba na výborný borůvkový koláč) v lesním bufetu Na Rovince. V Horních Mísečkách po 17 km je druhá kontrola a druhé pořadatelské občerstvení.

Pokračujeme do studeného kaňonu Kotelních Jam. Z Kotelní Jámy nepříjemně stoupáme dlouhými serpentinami až nad hranici lesa. Před námi i za námi se táhne nekonečný had čelovek ostatních účastníků. Následuje pěkný trailový seběh k horské chatě Dvoračky. Dále však už po nekonečném, ale rychlém asfaltu. Stále dolů až do Harrachova (31 km).

Na občerstvovačce na autobusovém nádraží je potřeba se pořádně občerstvit! Protože dalších 20 km žádná možnost nebude. K výběru zde bývají různé chleby s džemem či sálem. Čaj a samozřejmě nemůže chybět ani pivo značky „Krakonoš“.

Z Harrachova vlastně vše tepv začne. Do teď to byl pouze takový zahřívací prolog. 

Po občerstvení se připravte na 9 km asfaltového stoupání zpět na hřebeny Krkonoš. Nejprve kolem asi desítky Mumlavských vodopádů. V noci nejsou moc vidět. O to intenzivněji vedle cesty hlasitě hučí.

Okolo Krakonošovy snídaně asfaltka začne opravdu výrazně stoupat až na Voseckou boudu. Kousek nad ní na Tvarožníku začíná hlavní Krkonošská hřebenovka Cesta Česko-polského přátelství. Legendární hřebenovka kličkuje po obou stranách hranice. Místy zachází až kilometr do vnitrozemí obou států. Díky mezinárodní smlouvě z roku 1962 byla cesta průchozí na občanku i době nejtvrdšího hlídaní hranic.

Na hřebenu počítejte s tím že se výrazně ochladí! Celý hraniční hřeben spadá do arktického podnebí. Přestože dole v údolí panuje teplá červnová noc, zde může ráno být i několik stupňů pod nulou. Proto je dobré mít sebou v baťůžku alespoň lehkou bundu a dlouhé kalhoty. Choulostivější účastnici budou nasazovat i čepice a rukavice!

Povrchem cesty je nejprve šotolina ke Sněžným Jamám. Pak už začnou drsné kozí stezky vyskládané z kamenů. Kameny se pod nohama všelijak kejvou a viklají. Pokud bude mokro navíc pekelně kloužou. Opatrnost je na místě. Hned vedle stezky je propast až do polských nížin.

Kamenitá stezka nás povede těsně pod Vysokým Kolem 1506 m.n.m (nejvyšší bod Libereckého kraje) přes Mužské a Dívčí kameny. Stále nahoru dolu. Okolo zbytků vyhořelé Petrovy boudy seběhneme na asfaltku. Po ní už je kousek na Vojenskou zotavovnu Malý Šišák u Špindlerovky (52 km). Zde nás bude čekat další občerstvení v podobě výborné polévky od osazenstva chaty.

Po posilnění vyrazíme pravděpodobně už za světla na exkurzi do Polských Krkonoš. Opustíme červenou magistrálu a vyzkoušíme extrémní polskou zelenou.

A terén bude opravdu trailový. Změť kořenů a kamení, střídají prohlubně s blátem a vodou. Držíme sice přibližně stejnou nadmořskou výšku, ale stezka se neustále houpe prudkými výstupy a sestupy. Kousek před skalním útvarem Pelgrzymy se charakter stezky mění. Po dlouhých dřevěných lávkách přechází hluboké rašeliniště a bažiny. Po překonání seběhneme na Polanu a krátkým stoupáním dospějeme k další kontrole. Ta je přímo v chatě polského národního parku Domek Myśliwski (59 km).

V útrobách chaty strážkyně národního parku nabízejí čaj, kávu a hlavně výborné polské sušenky. Nechce se odtud ani odejít. Následuje ovšem zlatý hřeb celé Krakonošovy stovky. Výstup na Sněžku (1602 m.n.m.) Tak s chutí do toho.

Za Domkem Myśliwski po břehu pěkného ledovcového jezera Maly Staw. Připomíná některé z Tatranských ples.

Pak už začneme stoupat k chatě Strzecha Akademicka. Následuje rovinatý traverz lavinového pole Bialy Jar. A opět pořádný krpál k horní stanici lanovky na Kopě. Majestátní vrchol Sněžky už se před námi bude tyčit. Na náhorní planině stoupání trochu zmírní. Od Slezského domu následuje brutální výšvih klikatou stezkou jištěnou řetězy až na nejvyšší vrchol České republiky. Nahoře si oddychneme. Už není kam stoupat, víš to už opravdu nejde. 

Pokud nebude mlha můžeme se pokochat stokilometrovými výhledy. Je zde i možnost občerstvení v trochu dražší Poštovně.

Dolů ze Sněžky na Pomezní Boudy to bude ukrutný sešup. Pokud je ještě síla běžet, dá se tu hodně nahnat. Je potřeba klesnout o více než 600 metrů. Sestup je po schodech a kamení mezi suťovými poli. Vysokou klečí a též skrz unikátní arkto-alpínskou tundru. Nad chatou Jelenka se sklon stezky mění na opravdu nepříjemný padák.

Od Jelenky je to už po schůdnějších cestách. Na Pomezkách bude předposlední kontrola. Chleba z džemem nebo sádlem a lahvový Krakonoš zde určitě přijde vhod. Končí zde hřebenovka Česko-Polského přátelství. Ale do cíle zbývá ještě 28 km!

Další kilometry budou skrz obří aglomeraci horských chat a různých rekreačních zařízení v horských obcích Malá a Velká Úpa. Většinou po asfaltkách. Neznamená to ale že to bude jednoduché. Nejprve seběhneme okolo kostela v Horní Malé Úpě ke Spálenému mlýnu. Následuje výstup k chatě Jana a opět velmi prudký asfaltový seběh do Velké Úpy. A to už budeme na předměstí známého horského střediska Pec pod Sněžkou.

V Peci v informačním centru Veselý výlet bude poslední občerstvení s kontrolou. Opět doporučuji se pořádně posilnit. Do cíle to odsud je náročných 18 km.

Pokračujeme neskutečně prudkým asfaltovým výstupem k boudě Mír, co leží jednom z bočních Krkonošských hřebenů. Cestou okolo Husovy boudy se naposledy pokocháme výhledem na panorama třech nejvyšších českých kopců. Sněžky, Luční a Studniční hory včetně sněhového pole „mapa republiky“.

U boudy Mír je potřeba dát velký pozor na orientaci. Modrá značka se zde dělí na tři různé směry! Do Vrchlabí je ta vpravo! Cíl už se blíží a bylo škoda udělat zbytečnou chybu.

Za boudou Mír překonáme mělké údolíčko říčky Čisté a pokračujeme táhlou zalesněnou náhorní plošinou. Pomalu se je třeba se psychicky připravit na závěrečný sešup. Nohy jsou už unavené a tak dostanou ještě řádně zabrat.

Na začátku klesání v dáli zahlédneme Vrchlabí. Zdá se to kousek, ale není tomu tak. Cesta dolů do Dolního Dvora nemá konce. Je plná kořenů a kluzkých kamenů. Do toho teče po cestě zároveň potok.

Konečně jsme dole. Ale ještě není vyhráno. Z Dolního Dvora to bude ještě nekonečných 5 km po rozpálených pastvinách mezi eklektickýmy ohradníky.

Nakonec se první domy Vrchlabí přece jenom objeví. Ještě pár stovek metrů po městě a budeme v cíli.

Uvítá nás nafukovací brána a možná i potlesk dříve dorazivších stovkařů. Po předložení razítek z kontrolních bodů dostaneme zasloužený stovkařský diplom a můžeme si koupit pěkné tričko K100. Bývá zde možnost zakoupit jídlo a pití, či se osprchovat. Případně přespat ve vlastním spacáku do neděle.

Nový rekord prodloužené tratě 11 hodin a 54 minut se minulý rok podařilo vytvořit dvojici Miroslav Štrop a Michal Veselý. Nicméně všichni co dokážou K100 urazit v časovém limitu 24 hodin jsou borci co zaslouží uznání. Pořadatelé dokonce čekají v cíli na opozdilce i nějakou tu hodinu po uplynutí limitu. Poslední tak dorazila Německá dvojice Katrin Behrend a Jürgen Hadel za 26,5 hodiny. Tudíž se nebojte a vyražte Krkonoš! Pevně doufám že se potkáme na startu.

K100 2012 FACEBOOK

VÝSLEDKY 2011

VIDEO ZE STARTU 2011

VÝBĚR NEJLEPŠÍCH FOTEK 2011